Osmdesátá léta přinesla po mnoha jen mírně příznivých letech bouřlivý rozvoj. Plavební sezóna 1884 a pak zejména 1886 znamenala významný nárůst přepravních výkonů Společnosti. Jízdní řád PPS na jaře roku 1884 byl podle „Pražského denníku“ z 28. února 1884 následující:
Z uvedeného vyplývá, že na jaře byly v provozu dva parníky na trati Praha – Štěchovice, z nichž jeden již tehdy ve Štěchovicích nocoval a další den ráno odvážel trhovce z povltavských obcí do Prahy. Třetí z parníků plul na zajímavém „turnusu“ Vrané-Praha-Zbraslav-Praha-Vrané.
V tomto období zasáhl ovšem do života PPS jediný konkurenční podnik v celé její historii 19. století. Podnikatel Johann Peter Parrau, snad belgického původu, se pokoušel nejprve od roku 1875 provozovat šesti parníky paroplavbu mezi Drážďany a Blasewitz/Pillnitz. SBDG spatřovala ale v Parrauově podniku nemilou konkurenci a rozhodla se jí tvrdě čelit. Nasadila na stejnou linku vlastní menší kolesové parníky moderní konstrukce s velkými polozapuštěnými salony zvané „Salonger“. Prostorností a pohodlím svých lodí, promyšlenou cenovou politikou SBDG malý soukromý podnik brzy zlikvidovala. Uvádí se, že pak své ceny opět zvýšila. Proto přišel Parrau s pěti ze svých parníků na sklonku roku 1879 do Prahy.
Dne 2. prosince 1879 Parrau navázal kontakt s PPS a nabídl spojení obou podniků, v němž chtěl mít čtvrtinový podíl. PPS ale nabídku odmítla, neboť o množství malých vrtulových parníků neměla zájem. Parrauovi nezbylo nic jiného, než se pokusit v Praze podnikat samostatně. V roce 1880 proto vznikla firma „Parrau & Sohn, Prag“, která začala provozovat plavby po Vltavě mezi kamennými jezy v Praze.
Jejich linka začínala u Staroměstských mlýnů pod jezem u Karlova mostu a vedla až ke kavárně pod Letnou. Plavba měla trvat asi 10 minut jedním směrem. Přístavišť bylo celkem pět a provoz zde započal v dubnu 1880. Pražané však jak se zdá chodili raději kolem vltavských břehů i nadále pěšky. Parrau se proto v dalším roce pokusil provozovat jinou trasu, tentokrát mezi Prahou a Chuchlí.