Joseph John Ruston, anglický stavitel lodí a strojní inženýr, uzavřel první etapu svého života v roce 1851, prodejem tří parníků původně Andrewsova paroplavebního podniku, popsaném v tomto článku. Plavebnímu podnikání se nadále, s výjimkou rodinného podniku na jezeře Traunsee v Rakousku, nevěnoval, a svou pozornost plně zaměřil na stavbu lodí, parních strojů a jiných zařízení pro celou rakouskou monarchii i zahraničí.

V Praze-Libni, místě zvaném tradičně „Na Švábkách“, stála již v době stavby parníku BOHEMIA strojírna, která patřila Angličanu Edwardu Thomasovi. Ten pocházel z Bristolu a pracoval zpočátku ve strojírně známého anglického podnikatele Harcorta v Porúří. Poté zřídil společně s bratrem Jamesem textilní továrnu a strojírnu ve Starém Harcově u Liberce. Tam však, poněkud stranou od center českého průmyslu, jejich strojírna příliš neprosperovala, a proto část firmy přemístil Edward roku 1832 do Libně, do odkoupené zrušené přádelny „Švábky“.

Joseph Ruston se s Thomasem osobně znal, protože při blízkosti této strojírny od stavebního pozemku parníku BOHEMIA v Karlíně s ním měl časté obchodní kontakty. V červenci 1850 se Ruston se společníkem Davidem Evansem rozhodl strojírnu odkoupit. Evans byl tehdy úspěšný podnikatel a schopný konstruktér parních strojů, od roku 1835 i společník významného pražského továrníka Breitfelda. Po krátké době, asi kolem roku 1854, však ze společného podniku nazvaného zpočátku „Strojírna Ruston a Evans“ vystoupil. Snad měl jiné představy o výrobním programu strojírny. Ruston měl zřejmě v úmyslu orientovat výrobu převážně na lodní parní stroje a v blízkosti strojírny zřídit loděnici.

Firma byla proto přejmenována na „Ruston a spol.“ (Ruston & Co.) a jejími společníky se stali bratři Joseph a John Rustonové, dále synovec zemřelého plavebního podnikatele G. W. Andrews a později ještě také jistý Adolf Kux.

Strojírna byla tvořena dvěma rovnoběžnými budovami, mezi nimiž se nacházel prostorný dvůr. V přední budově sídlilo ředitelství, konstrukční kanceláře a mechanické dílny, zatímco budova druhá byla zaměřena na těžší provozy jako slévárna, modelárna, válcovna kovů a kovárny. Kromě parních strojů a kotlů zde vyráběli nejrůznější zařízení: vodní turbíny, parní lokomobily, ale i velké plynojemy a od roku 1863 v nové dlouhé hale i mostní konstrukce. Některé z těchto budov stojí dodnes.

Kde nás najdete