Největší nehoda v dějinách pražské paroplavby

V roce 1898, dne 19. května, se na tomto parníku stala největší nehoda v dějinách pražské paroplavby. V 7.53 hodin ráno na přístavišti u Palackého mostu na něm vybuchl parní kotel. Parník se rozlomil a ihned potopil. Při výbuchu zahynuly tři osoby, pokladník lodi Jaroslav Horáček, zlatník z Vinohrad Ignác Schreiber a jeho desetiletý syn. Dalších asi patnáct lidí bylo zraněno. Na palubě se naštěstí nacházelo jen malé množství osob, neboť těsně předtím odplul plně obsazený parník FERDINAND do Štěchovic.

Kotel se po výbuchu roztrhl na tři kusy. Ve zprávě „Spolku pro zkoušení a přehlížení parních kotlů“ nacházíme následující:(1898) Při explosi 19. května, několik minut před odjezdem parníku, roztrhl se kotel ve tři díly, jež vesměs vrženy byly 40-80 m daleko do řečiště. Plášť kotle sestával ze čtyř stejných ploten, jejichž čtyři nýtované švy ležely diagonálně protilehle. Roztržení pláště nastalo při pravém spodním švu nýtovém po celé délce, týž uvolniv se zároveň od obou nýtových švů obou čel kotle, nalezen byl v rozvinutém stavu v řečišti. (...) Parní báň, která zúženým hrdlem ku plášti kotle byla přinýtována, utrhla se v tomto hrdle úplně a byla nejdále – 80 metrův – odvržena. Třetí odvrženou část vybuchlého kotle činil jeho celý vnitřek, totiž obě čela s plamennými troubami a plamenná komora se svazkem trubic.Bezprostřední příčinu této katastrofy není lze udati a možno pouze z účinkův exploze tutéž blíže objasniti. (...) Při nastalé katastrofě nejdříve se utrhlo zúžené hrdlo parní báně, rozvinutí a odletění pláště kotelného nutno považovati za následek toho. Dotržení báně povstalo, jak se zdá, následkem náhlého a prudkého vzedmutí kotelného obsahu a mocným nárazem tak způsobeným. Doba nastalé katastrofy –málo minut před odjezdem- jakož i ta okolnost, že po výbuchu nalezen byl hlavní ventil parní úplně otevřen, nasvědčují tomu, že před výbuchem již bylo parou manipulováno.Konečná příčina uvedeného náhlého vzedmutí vodního obsahu –v tu dobu následkem velké vody v řečišti velmi znečištěného- zůstává ovšem neobjasněna. Prudkým otevřením hlavního ventilu parního, utržením litého kolena u pojišťovacích záklopek, nebo utržením příruby parovodu či jinou podobnou příčinou nastalo náhlé uvolnění tlaku a tím podnět ku katastrofě dán.

(Časopis Technický obzor VII/19)

Prvotní příčinu náhlého zvýšení tlaku v kotli se tedy nepodařilo plně objasnit. Zpráva ovšem dále uvádí, že materiál u nýtových spojů, zejména v oblasti parního dómu, nesplňoval požadavky běžně kladené na materiál používaný pro tlakové nádoby.

Bulvární tisk samozřejmě celou událost popisoval velmi dramaticky. Uváděl, že „se z hladiny Vltavy ozval strašlivý křik, volání o pomoc a voda se zaplnila tonoucími“, jinde neopomněl uvést, že „děcko bylo vyhozeno do ohromné výše, dopadlo doprostřed Rašínova nábřeží“. Nesporně se jednalo o nehodu vážnou. O tom svědčí nejen dochovaná fotodokumentace, ale i několik osobních omluvných dopisů ředitele PPS zraněným a pozůstalým a soudní dohry několika tragédií, které byly s tímto výbuchem spojeny. Lodní trup byl vyzdvižen firmou Schinke ze Žandavy (Bad Schandau), jednotlivé části provizorně zahrazeny dřevěným bedněním a dovlečeny do dílen Společnosti na Smíchově. PAS vyrobila nový střední díl trupu, dodala parní kotel a už v následujícím roce bylo možné zařadit loď opět do služby. Sloužila pak řadu let dobře a spolehlivě. Parníky, které měly kotle stejného typu, dostaly v následujících letech kotle nové, modernější konstrukce: PRIMATOR DITTRICH v roce 1900, SMÍCHOV v roce 1904 a konečně FERDINAND v roce 1905.

Další dva kolesové parníky si objednala PPS na podzim 1890 a do provozu se dostaly na jaře 1891. Jejich určení bylo poněkud odlišné od předchozího salonního parníku, měly posílit především v této době slibně se rozvíjející běžný linkový provoz mezi Prahou a Štěchovicemi. Tomu odpovídalo i jednodušší vybavení salonů a štíhlejší tvar trupu. Parníky, které byly nepatrně menší než nejstarší PRAHA a VYŠEHRAD a srovnatelného výkonu, dostaly opět sdružené kývavé stroje, které bylo možné směstnat do menšího prostoru než robustní stroje ležaté.