Nová koncepce jízdního řádu

V roce 1937 byla zpracována rovněž zcela nová koncepce jízdního řádu. Do roku 1936 většina protiproudních linek PPS končila v Chuchli či na Zbraslavi a do Štěchovic zajíždělo jen několik parníků denně. Tato koncepce byla po vystavění Vranské přehrady zcela změněna a téměř všechny parníky pluly až do Štěchovic, přes které plují i dnes při výletu na Slapy.

Vranské přehradní jezero se stalo se svou širokou vodní plochou vyhledávaným cílem rekreace Pražanů. Kromě toho se započalo s plavbami malých motorových lodí na lince z Davle do Pikovic, neboť motorové lodě mohly nově plout i po řece Sázavě, která byla po dostavbě Vranské přehrady ve svých prvních třech říčních kilometrech dobře splavná. Tyto plavby byly částečně udržovány i později, v letech válečných. Po válce se k nim ale PPS již dlouhodoběji nevrátila.

Plavby do Mělníka, podobné současnému výletu na Mělník, probíhaly zpočátku podle pravidelného jízdního řádu v režii PPS, ale na Labi se provozu ujala sama ČPSL. Rozdíl byl čistě formální, neboť provoz PPS stejně organizovali zaměstnanci ČPSL. Na trati mezi Ústím a Roudnicí plula nově získaná motorová loď M III spolu s upraveným vlečným parníkem ŽERNOSEKY (P 9, ČPSL). Plavby pod Ústím nad Labem se dále neprovozovaly a od roku 1939 už osobní lodě PPS/ČPSL na Labi a nejspíše ani na lince z Prahy do Mělníka pravidelně nepluly.