Obnova flotily

ČPSL energicky započala s obnovou lodního parku Společnosti. Ta spočívala v podstatě ve třech krocích.

Tím prvním bylo vytřídění přestárlého lodního parku. Lodě, které nové vedení společnosti nepokládalo za perspektivní, byly vyřazeny a sešrotovány, popřípadě prodány. Tak zmizely z lodního parku PPS téměř všechny vrtulové parníky. Druhou fází obnovy byly rekonstrukce zbývajícího lodního parku Společnosti. Na ně vyčlenil stát celkem 2,93 mil. Kč, což postačilo na rekonstrukční práce na celkem šesti velkých kolesových parnících a na obou „malých kolovkách“, postavených v roce 1883. Na rekonstrukci strojního vybavení, resp. výměnu kotlů ovšem peníze nezbývaly a PPS musela tyto práce provádět dodatečně. Konečně třetí fází obnovy lodního parku byly nákupy poměrně moderních lodí z Německa a Francie, nazvaných M I, M III, M IV, M V; OTAVA a LUŽNICE, jako náhrady za vyřazené vrtulové parníky.

Kromě toho byl zahájen náročný program, jehož cílem bylo pořízení čtyř velkých kolesových parníků. Ten začal být uskutečňován stavbou dvou salónních parníků DR. EDVARD BENEŠ a ANTONÍN ŠVEHLA (dnešní parník Vyšehrad) a později dokončen realizací dvou menších parníků VLTAVA a LABE. Stavbu dvou větších parníků financoval stát a ČPSL si je později zčásti splatila. Stavbu dvou menších parníků si musela ČPSL financovat sama, prostřednictvím úvěrů, a tak se jejich stavba protáhla až do roku 1940, resp. 1949.