Počátky paroplavby ve střední Evropě

V souvislosti s počátky paroplavby v Čechách je vhodné uvést rovněž okolnosti vzniku paroplavebních společností na velkých řekách ve střední Evropě. Na Dunaji byla založeni Erste Donau-Dampfschiffahrtsgesellschaft (První dunajská paroplavební společnosti; DDSG). První parník nové společnosti nazvaný FRANZ I. byl postaven podle anglických plánů na pozemku ve Floridsdorfu u Vídně a na jeho stavbě se podíleli tesaři povolaní sem až z Benátek. Dřevěná osobní loď délky 48m byla vybavena anglickým vahadlovým parním strojem od firmy Boulton a Watt. Po úspěšném vykonání slavnostní zahajovací plavby mezi Vídní a Budeapeští v září 1830 byla zařazena do pravidelného provozu. Poproudní plavba trvala čtrnáct a půl hodiny, zatímco proti proudu tuto trať parník zdolával plné dva dny.

John Andrews a Joseph John Ruston

Se založením DDSG je úzce spojena zajímavá a pro počátky paroplavby v Čechách velmi významná osobnost Johna Andrewse (1787 – 1847). Tento mimořádně schopný plavební podnikatel se narodil v Londýně a kolem roku 1820 přišel na evropský kontinent. Živil se zpočátku jako učitel jazyků, později jako účetní u Edwarda Churche, amerického plavebního podnikatele působícího ve Francii. Cenné zkušenosti získal jako spoluzakladatel paroplavby na švýcarských a severoitalských jezerech. Ve Vídni se svým krajanem Josephem Pritchardem přišel v roce 1828 a zorganizoval zde založení vídeňské paroplavby. Na sklonku svého života přesídlil v souvislosti se svými podnikatelskými aktivitami do Čech, kde také zemřel.

Pro rozvoj paroplavby v Čechách bylo zásadní působení anglického stavitele lodí Josepha Johna Rustona (1809 – 1865). Syn majitele loděnice v Londýně-Poplaru byl zřejmě již v mládí dobrodružné povahy, o čemž svědčí jeho údajná plavba proti vůli rodičů z Anglie do Austrálie na lodi převážející vlnu. Mladý Joseph Ruston se vyučil v otcově loděnici na Temži v Londýně lodním tesařem a později ve strojírně Boulton a Watt v Soho i stavitelem strojů. V průmyslové Anglii byla v té době již velká konkurence a bylo žěžké prosadit se. A tak mladý Ruston využil zřejmě první možnosti a z Anglie odjel.

Na doporučení kanceláře Jamese Browna, zastupující v Evropě významnou anglickou strojírenskou firmu Boulton a Watt, měl od roku 1832 nahradit odcházejícího Pritcharda ve Vídni. V pozdější době se stal jedním z nejznámějších stavitelů lodí ve střední Evropě, jehož předností bylo i to, že byl schopen sám plout jako jako zdatný kapitán, a tak znal velmi dobře rovněž problematiku praktického vedení lodi. Jeho osobní vztah s Andrewsem zřejmě nebyl nikdy bezproblémový, ale jejich pracovní spojení vedlo vždy k výrazným úspěchům.

Ostatně celý rod Rustonů lze označit za neobyčejně pracovitý a schopný. Nejmladší ze tří bratří, John Joseph (1820 – 1873), se stal říčním kapitánem a působil od roku 1841 také v Čechách. Na svých plavbách se dostal do Drážďan, kde se oženil. V dalších letech spolupracoval s bratrem na jeho paroplavebních i jiných projektech. Poslední z bratří, James Clark, se stal inženýrem a námořním kapitánem a jeho zásluhou došlo k rozvoji vojenské loděnice Neapolského království.

Po neshodách s vedením vídeňské společnosti Andrews v roce 1835 z Vídně odešel a Ruston jej následoval. Společnost DDSG se dále rozvíjela velmi dobře, v roce 1835 provozovala pěž dunajských osobních parníků. DDSG existovala jako plavební firma a donedávna působila na celém splavném Dunaji i jeho přítocích. Z jejích velkých osobních kolesových parníků se do dnešních dnů zachoval Schönbrunn postavený roku 1913 v loděnici Budapest-Obuda, který je v provozuschopném stavu a pluje na kombinovaných plavbách parníkem a parním vlakem na trati Linz-Aschach.

Novým působištěm podnikatele Andrewse a jeho lodního stavitele Rustona se stalo Traunsee na úpatí solnohardských Alp. Ruston postavil pro paroplabu na Tranvenském jezeře celkem šest parníků. Oproti dunajským lodím s plochým dnem s plochým dnem, outory malého poloměru a s téměř svislými boky měly jezerní parníky mnohem zaoblenější tvar a mírně kýlovité dno. Historický parník GISELA z roku 1871 pluje na jezeře u rejdařství Karlheinz Eder dodnes.