Poválečný návrat parníků do Čech

V posledních válečných letech byly dva velké parníky zrekvírovány pro hospodářské účely v Říši. Jeden ze dvou velkých salónních parníků KARLSTEIN (ANTONÍN ŠVEHLA), dnešní parník Vyšehrad, sloužil poblíž vodárny v Drážďanech-Tolkewitz jako plovoucí vyvařovna, parník PETER PARLER (HRADČANY) byl nasazen jako zásobovací loď v Magdeburku. Po skončení války se oba parníky vrátily do Prahy, ovšem druhý byl v Německu poškozen a musel být v Lauenburgu opravován. Po roce 1945 dostaly všechny parníky stejná jména jako v čase předválečném, pouze ve dvou případech došlo ke změnám.

Krátce po skončení války v roce 1945 bylo zabráno v Děčíně a v přístavu Prossen u Bad Schandau celkem šest saských osobních kolesových parníků. Zároveň bylo zabaveno i 33 přístavních můstků, určených pro českou trať SBDG. Tyto typické přístavní můstky s velkým skladem (tzv. „Brückenbude“) se pak objevovaly na celé labskovltavské vodní cestě až do sedmdesátých let.

Důvodem těchto tzv. reparací zřejmě byla snaha nahradit válečné ztráty českých plavebních podniků, ale zejména vůle obnovit provoz na české části linky SBDG do Litoměřic, kde vzhledem k poválečnému uspořádání dvoustátní akciová společnost působit zřejmě nemohla. V dalších letech pluly saské parníky jenom na trati do Schmilky ke státní hranici a teprve později (v 60. letech 20. století) byla obnovena plavba drážďanských lodí formou zvláštních zájezdů do Čech.