PPS jako součást městské dopravy

Rok 1961 se stal pro pražskou osobní lodní dopravu významným mezníkem, protože v rámci delimitací velkých podniků do působnosti krajských národních výborů byla i osobní lodní doprava v Čechách rozdělena do působnosti různých regionálních institucí.

Tak byla osobní doprava na slapském jezeře převedena do působnosti Komunálních služeb města Sedlčany, osobní lodní doprava na Máchově jezeře přidělena k Místnímu národnímu výboru Doksy a také Poděbrady provozovaly lodní dopravu prostřednictvím svých komunálních služeb. Osobní doprava v Děčíně zůstala v provozování ČSPLO a v Praze připadl tento úkol Dopravnímu podniku hlavního města Prahy n. p., v jehož rámci byl nově zřízen závod Osobní lodní doprava (DP-OLD).

V důsledku těchto delimitací muselo být provedeno také dělení lodního parku. Na přehradách zůstaly zpravidla ty motorové lodě, které tam byly dislokovány trvale a v registru PPS se tedy zpravidla ani neobjevují. Tak například na Slapské a Orlické přehradě zůstaly tři brněnské lodě MÍR, DRUŽBA a SVOBODA a dva maďarské „hydrobusy“ BLANICE a VOLYŇKA. K nim byla přiřazena ještě „francouzka“ OTAVA z pražského provozu a malá motorová loď NEŽÁRKA. Lodní provozy v Poděbradech a Děčíně však žádná plavidla už trvale neměly, proto sem musely být přiděleny lodě z Prahy. Tak se do Poděbrad natrvalo dostala motorová loď CIDLINA a do Děčína kolesové parníky saského původu MORAVA a STALINGRAD.

V pražské flotile předané Dopravnímu podniku hlavního města Prahy zbývalo osobních lodí jedenáct. Převažovaly stále kolesové parníky, jichž bylo celkem šest: DĚVÍN, VYŠEHRAD, VLTAVA, LABE, HRADČANY a PRAHA. Jejich flotilu doplňovalo pět motorových lodí, větší SOLIDARITA, ORLICE, a menší SÁZAVA, BEROUNKA a MALŠE. Tento poměr se však brzy změnil.

V čele nově vzniklého závodu Osobní lodní doprava stál i nadále František Vacek a od poloviny sedmdesátých let bývalý kapitán a pozdější vedoucí provozu Michal Fomenko. Organizační zařazení v DP bylo později několikrát měněno, tak se v roce 1975 pražská paroplavba dostala pod závod Dopravní služby, který kromě lodní dopravy zajišťoval i taxislužbu a další obdobné činnosti, a koncem osmdesátých let pod závod „Autobusy“ – snad pro využívání stejné pohonné hmoty, nafty.