Pražská Paroplavba na počátku 20. století

Na počátku 20. století došlo i k několika personálním změnám ve vedení společnosti. V roce 1905 byl zvolen ředitelem císařský rada Ferdinand Voitl, který zasedal ve správní radě již od roku 1892. V roce 1911 po úmrtí prvního správce Společnosti Josefa Vency, se stal novým správcem František Veselý. O rok později se stal členem správní rady pozdější ředitel Viktor Grégr a ředitelem Jaroslav Tkadlec. Klasická osvědčená trať do Štěchovic se stala zdrojem stálých zisků a bylo na ní přepraveno každoročně kolem jednoho miliónu osob. Nová trať do Mělníka přinášela však jen skromné výsledky. Například podle jednatelské zprávy v roce 1913 zde bylo přepraveno pouhých 43 tisíc osob, zpráva toto konstatování doplňuje následujícím komentářem:

Bohužel trať Praha-Mělník-Liběchov nevyhovuje stále našim přáním, jelikož frekvence vzdor zvětšení lodního parku a všemožnému přičinění jen málo se zvětšuje a škoda (okolo 10 000 K) z provozování paroplavby na této trati rozmnožením lodí spíše stoupá než klesá. Na závadu výkonnosti této trati jest její malá osídlenost, značné překážky ve způsobu zdýmadel, prodlužující jízdu tou měrou, že paroplavba na této trati ztrácí význam rychlého dopravného prostředku, nemůže soutěžiti se souběžnou železnicí a bývá proto používána pouze v době parného léta výletníky k zábavním jízdám. Ředitelství kojí se však nadějí, že po ukončení splavnění řeky v obvodu Prahy tato trať se oživí. A bude ředitelství nadále uvažovati, jak by trať i jinak zvelebilo.

(Jednatelská zpráva 1913, Archiv DP)

Ovšem už o dva roky později, v roce 1915, byla plavba na dolní trati zastavena zcela. Nastala léta první světové války, která s sebou přinesla řadu omezení a vůbec zábavním plavbám příliš nepřála. Společnost ovšem dosahovala nadále na trati Praha-Štěchovice dobrých přepravních výsledků, vozila množství místních obyvatel především na pražské trhy. Vojáky na dovolené, stejně jako raněné PPS přepravovala zdarma, ačkoli jak Správní rada ve svých zprávách několikrát zdůraznila nebyla společností státní, a tak jí v tomto směru nevznikala žádná povinnost.

(1917) Provozování paroplavby v roce právě minulém bylo ještě svízelnější než roku předešlého. Nedostatek personálu, pak všech možných ke provozování paroplavby nutných hmot a potřeb dostoupil takové výše, že jenom s největší námahou bylo možno nepřerušeně neztenčený jízdní řád udržeti. Opatřování uhlí potřebného ke provozování paroplavby spojeno bylo s velkými obtížemi a hrozilo i zastavením paroplavby vůbec. Již za tento správní rok musela Společnost uhlí platiti značně dráže a pro r. 1917 hrozí kromě stávajícího nedostatku ještě další velmi značné stoupání cen. Fermeže, barev aj. nebylo lze vůbec koupiti. Vzdor všem těmto svízelům dostála Pražská paroplavební společnost na trati Praha-Štěchovice plně svým úkolům a dokumentovala více než všechna léta předešlá svůj velký význam a svou vysokou důležitost jak v dopravě osob a zboží, jež na železných dráhách vázlo, tak i v zásobování Velké Prahy potravinami, které stouplo v netušené míře na parnících společnosti. Ochoty ředitelství paroplavební společnosti použilo nad to asi 18 000 vojínů raněných a se pozdravujících beze všeho omezení, úplně bezplatně, taktéž dopravováno všechno mužstvo nastupující vojenskou službu z míst ležících blízko paroplavební trati do Prahy a zpět, též bezplatně.

(Jednatelská zpráva PPS, 1917, Archiv DP)