Přelom 40. a 50. let

Na přelomu čtyřicátých a padesátých let dosáhl provoz bývalé PPS opět poměrně značného rozsahu. Parníky samozřejmě pluly na trati z Prahy do Štěchovic, a to o víkendech až pětkrát denně (z Prahy v 7.00, 8.00, 10.00, 13.30 a 15.00). Náhradou za oblíbené výlety do Svatojánských proudů, které musela PPS kvůli stavbě Štěchovické přehrady v roce 1940 zrušit, se staly projížďky po jezeře nad Štěchovickou přehradou do Třebenic k hotelu Záhoří. Pod vodami tohoto přehradního jezera zanikly divoké Svatojánské proudy, ale romantické skalní útvary zůstaly. Plavba byla zpestřena i proplavením dvacet metrů vysokou plavební komorou Štěchovické přehrady. Je možné, že PPS zkoumala i možnosti plavby nad Třebenice, kde byla Vltava zřejmě bez závažných problémů splavná. Jeden z malých kolesových parníků snad pokusně doplul v roce 1948 až k Živohošti. Dnešní plavba na Slapy končí právě v Třebenicích.

Parníky nadále pluly i poproudně do Veltrus či Mělníka, na trati Ústí nad Labem-Hřensko a kolem Poděbrad. Velmi zajímavou nabídkou byly dvoudenní zájezdy, konané „dle vyhlášení“ obvykle v sobotu a neděli. Velký kolesový parník vyjížděl prvního dne v 6,30 hodin od Libeňského (tehdy Stalingradského) mostu a plul po Vltavě a Labi celý den přes Kralupy, Mělník, Roudnici, Litoměřice a Ústí nad Labem do Děčína. Zde cestující přenocovali v hotelu a dalšího dne je parník dopravil až do půvabného letoviska Hřenska, ležícího v centru Českosaského Švýcarska.

Na programu byla návštěva světoznámé Pravčické brány a také plavba na loďkách přes soutěsky řeky Kamenice. Vpodvečer byli cestující opět parníkem dopraveni do Děčína, odkud se spěšným vlakem vrátili do Prahy. Celý dvoudenní výlet včetně noclehu, polopenze, průvodce a vstupného stál v roce 1950 360 Kč, po měnové reformě 74 Kč. Na tyto plavby byl nejčastěji nasazován kapacitní, pohodlný a rychlý parník PRAHA, bývalý FRANTIŠEK JOSEF I.