V důsledku konkurence s Goldmannovým podnikem se ale sama PPS dosti výrazně proměnila. Členové správního výboru si začali více uvědomovat odpovědnost, která na nich spočívá. Společnost přinášela nejen obživu množství lodních posádek, pro obyvatele povltavských obcí kolem Prahy se stala rovněž důležitým dopravním spojením s Prahou. V neposlední řadě byly parníky PPS již tehdy prostředkem rekreace a oddychu pro Pražany, tedy jakýmsi předchůdcem okružních plaveb v Praze.
Toto vědomí odpovědnosti přimělo vedení PPS v roce 1889 například ke zřízení vlastní kanceláře a placeného správce. Historicky prvním správcem se stal Josef Venca, který pak u firmy sloužil dlouhá léta a s jeho jménem se setkáváme na všech důležitých dobových dokumentech.
Za dobu maximální hospodářské prosperity, přesněji řečeno za první konjunkturní období PPS, lze označit léta devadesátá. Počet přepravených osob ani provozovaných plavidel sice nebyl ve srovnání s pozdějšími léty absolutně nejvyšší, ale Společnost hospodařila bez subvencí, se stálým ročním ziskem, tedy na zdravém hospodářském základě.
PPS v tomto období přepravovala kolem jednoho milionu osob ročně: v roce 1890 to bylo 879 000 cestujících, ale roku 1895 už 1 120 000. Ne náhodou došlo v tomto časovém údobí k velkému rozvoji lodního parku, PPS vlastnila osm parníků kolesových, sedm vrtulových a jeden turbínový. Lodní doprava mezi Prahou a Zbraslaví, resp. Štěchovicemi, byla provozována kromě zámrazy po celý rok. Sortiment plaveb se po nákupu vrtulových parníků výrazně rozšířil o krátké jízdy do Braníka a Chuchle. Společnost nabízela také řadu dalších novinek, o jedné z nich si povíme příště.