První vážný konkurent na Vltavě

V minulém příběhu jsme skončili u prvního konkurenčního pokusu podnikatele Petera Parraua, který nebyl příliš úspěšný. V červnu roku 1882 nabídl Parrau své parníky k odprodeji PPS za 65 000 zl., PPS ale nabídku nepřijala a Parrau vyhlásil konkurs. V dražbě koupil parníky pražský obchodník Sommer za 22 000 zlatých. Zástupce PPS účastnící se dražby měl pokyn nabídnout za parníky maximálně 15 000 zlatých, protože Společnost o prostě zařízené parníky stále neměla zájem. „Ušetřila“ tím několik tisích zlatých, které ji však nakonec přišly dosti draho.

V roce 1883 si od Sommra parníky pronajal Max Goldmann, schopný obchodník s uhlím a železem ze Smíchova. V květnu téhož roku dostal koncesi pro plavbu na Vltavě mezi Prahou a Zbraslaví, která byla o rok později prodloužena pro plavby do Štěchovic a v roce 1885 i pod Prahou do Litoměřic. Na dolní lince byl nasazen bočnokolesový parník VLTAVA, mj. parník už nebyl nepodobný dnešnímu parníku Vltava. Celý podnik se jmenoval „Rychlá salónní paroplavba“. Goldmannovy parníky nebyly ovšem rychlé, tím méně salónní. Ale jízdné bylo nižší a snad i poloha stanic výhodnější, a tak jim obyvatelé povltavských obcí dávali přednost před velkým pohodlnými loděmi PPS. Vbrzku se musela Společnost novou konkurencí seriózně zabývat, vznikla rozsáhlá zpráva, jejímž jednoznačným záměrem bylo – koupit parníky za jakoukoli cenu, byť by byly i k nepotřebě.

(17. 4. 1888) Při všem mizerném řízení podniku Goldmannova přibývá mu stále obecenstva. Příčina toho jest, že parníky šroubové nejsou tak špatné, jak se za to mělo. Obecenstvo nabývá důvěry a velmi rádo je používá, co by se ještě zvětšilo, kdyby na nich byl pořádný personál! Venkovani čekají mezi obouma přístavama aspoň hodinu napřed. Goldmann má před každým naším parníkem, ať už jede kam chce, jeden svůj šroubový o ¼ hodiny dříve. Na co čekáte? Ptá se jich Goldmannův zřízenec; velký parník je už pryč a další pojede až odpoledne. A u nás to máte do Davle o 10 a do Štěchovic o 7 krejcarů levnější. Nebuďte blázni! Slova tato postačí, neb jak jeden jde, jdou všici a již je má na lodi.

(Zpráva o poměru PPS vzhledem ke konkurenci, Archiv DP)

Goldmann ovšem věděl, že jeho parníky už nejsou zdaleka v nejlepším stavu, takže jeho konkurence PPS by nebyla možná na dlouhou dobu. Proto své podnikání ukončil a prodal své parníky na sklonku roku 1888 PPS. Tak skončila historie tohoto ojedinělého konkurenčního podniku v dějinách PPS.