Výlet parníkem do Svatojánských proudů

Jednou z novinek byly i výlety parníkem do Svatojánských proudů, rokle přibližně osmikilometrové délky s několika zákruty Vltavy nad Štěchovicemi. Výletníci přeťali zákruty řeky přímou cestou přes vrch Homoli. Od hořejšího Slapu potom splouvali na velkých pramicích, zpočátku pro 40-50 osob, později větších, až do 250 osob. Tyto výlety byly velmi oblíbené a navštěvované. Velmi pěkně jsou popisovány J. Turnovským v dobovém průvodci:

(1888) Svatojánské proudy mají dva slapy. U hořeního výletníci obvykle stanou, nalézá se zrovna u památníku Ferdinandova. Slap dolejší je menší a zove „Kubíček“. Výletníci vstoupí na prám (...), čtyři plavci ponoří vesla do hučících proudů a romantická plavba po vodě dolů počne. Voda hučí, opírá se do lodi, která chvílemi silně se kolébá, ale při tom hbitě prchá. Má téměř každý útvar skalní své jméno, a mnohá sluj, mnohý útes svou historii nebo aspoň pověst.

Plujeme kolem skal „U křemele“, „V boháčích“, „U bednáře“, dále je „Strhaná“, „Bílá skála“, „Mařenka“ s pověstí o zoufalé sebevražednici, „Žižkův brod“. Hledíme v pravo v levo, v před i vzad a chápeme, proč tato zvláštní krajina dala již tolika umělcům podnět k tvoření básnickému, hudebnímu i malířskému. Hodinu trvala naše plavba než loď zase u Štěchovic přistála. (...) V podvečer nás unáší parník zpět ku Praze. Nyní to ovšem jde rychleji než ráno proti vodě. Ještě jeden okamžik věnujeme osadám, jež jsme dopoledne byli pozdravili, pokocháme se pohledem na zapadající slunce, které posledními paprsky zlatí Petřín a královský hrad Pražský, a než jsme se nadáli, stane náš parník u nábřeží Palackého.

(Průvodce „Z Prahy do Svatojánských proudů)