Velké kolesové parníky

Obsahem této kapitoly je přehled lodního parku PPS. Byl tvořen převážně loděmi, které z hladin našich řek již dávno a nenávratně zmizely: rozšafně si „vyšlapujícími“ kolesovými parníky s širokými kolesnicemi a vysokými černými komíny, páru dýchavičně vyfukujícími parníky vrtulovými s krátkými komínky a později elegantními motorovými loděmi zakoupenými například v Německu, Francii, Polsku i Maďarsku. Zatímco problematika lodní stavby, pořízení, provozu a případně i propulse je pojednána podle jednotlivých technických typů přímo v jednotlivých kapitolách, popis strojního zařízení je s ohledem na svou specifičnost shrnut zvlášť v závěrečné kapitole.

Rozdělení kolesových parníků na „velké“ a „menší“ je poněkud subjektivní, ale pro účely kategorizace lodního parku PPS přehledné. Velké kolesové parníky jsou charakterizovány plnou boční výškou, jejich délka byla větší než 40 m a nosnost zpravidla vyšší než 600 osob. Naopak kolesové parníky zařazované do skupiny „menších“ nebyly pro PPS typické; měly poloviční boční výšku a polozapuštěné salony, délku nepřesahující 40 m a nosnost do 300 osob.

Velké kolesové parníky sice u pražské paroplavby netvořily tak významnou část lodního parku jako u jiných velkých plavebních společnosti, například drážďanské, byly ale přesto svou kapacitou i výhodnými provozními parametry základem lodního parku PPS. Jejich pořizování bylo do značné míry plánovité, a tak je snadné rozdělit je do několika skupin.

První skupinu tvoří parníky postavené loděnicí strojírny Ruston a spol. (tzv. „Rustonkou“), pozdější Pražskou akciovou strojírnou, v Praze-Libni. Jejich stavba spadá do období let 1865-1895. Do pomyslné druhé skupiny můžeme zařadit parníky získané od SBDG v Drážďanech, a to ve dvou vlnách: nejprve v letech 1911-1921 a dále pod oficiálním titulem poválečných reparací v květnu a srpnu 1945. Konečně třetí skupinu představuje čtveřice moderních salonních parníků, postavených Československou plavební akciovou společností Labskou (ČPSL) na samém sklonku paroplavební éry, či už téměř po jejím skončení, totiž v letech 1938-1949.